Tesařská sekera, poctivý kus železa z dob Československa. Vyráběla se pro chlapy, kteří nestavěli domy z papíru, ale z trámů, co voněly po smůle. Každý úder měl smysl – otesat, napasovat, spojit. Žádný spěch, jen rytmus dřeva a železa.
Tahle sekera má širokou čepel, kovanou z tvrdé oceli, a dřevěné topůrko, co už něco zažilo. Patina práce, ne dekorace. Takový nástroj se dědil z otce na syna, a přestože má čerstvý nátěr pro ochranu, pořád z ní dýchá poctivost starého řemesla.
Stav věci (výřez z příběhu)
Topůrko původní, pevné, železo čisté a ošetřené novým nátěrem. Funkční, vyvážená, připravená na další století.