Někde mezi koncem 19. a začátkem 20. století stála tahle lampa na stole, kde večer nebyl hluk, jen ticho, kniha a plamen. Skleněná nádrž v jemném růžovém tónu chytá světlo tak, že ho netlačí, ale uklidňuje. Mosazná noha má za sebou roky služby – žádný lesk z obchodu, ale poctivou patinu času, kterou už dnes nikdo neumí vyrobit.
Lampu jsem získal při nákupu starších věcí z pozůstalosti, kde se dochovalo víc předmětů denní potřeby. Sklo je původní, bez prasklin, s drobnými stopami používání, které k takové věci patří. Hořák je kompletní, funkční, s regulací knotu. Skleněný cylindr je rovný, čistý a pěkně dosedá – celek působí vyváženě a klidně.
Když si ji vezmete do ruky, cítíte ten proud času. Není to dekorace, co si na něco hraje. Je to lampa, která už svítila – a klidně může znovu.
Stav věci (výřez z příběhu)
Lampa je ve velmi pěkném zachovalém stavu. Sklo bez poškození, mosaz s přirozenou patinou, hořák kompletní a funkční. Běžné drobné stopy stáří odpovídající věku, nic rušivého.