Tenhle kočárek vozil panenky, ne děti. Stával na dvoře nebo v koutě světnice a děti do něj ukládaly celý svůj svět – hadrové panenky, kusy látek, nalezené poklady. Nebyl to kus na parádu, ale poctivá hračka, která se brala vážně. Kolečka se točila po dlažbě, rukojeť braly malé ruce a čas šel pomalu.
Když děti vyrostly, kočárek zůstal stát. Nejprve stranou, pak už jen jako tichý předmět, který nikdo nevyhodil. Proutí ztmavlo, kov získal patinu a z her zbyl jen klid. Dnes už znovu nevozí panenky, ale připomíná dobu, kdy věci vznikaly proto, aby vydržely.
Stav věci (výřez z příběhu)
Kočárek je v původním stavu s přirozenou patinou. Proutí je zachovalé, kovový podvozek pevný, kolečka se otáčí. Textilní část odpovídá stáří. Nejde o funkční kočárek pro dítě, ale o dekorativní a sběratelský kus.