Tenhle medailon se neschovával v krabičce. Byl nošený. Dotýkal se kůže, zachytával pot, čas i ticho. Oválný tvar, jednoduché očko a reliéf ženské postavy v klidném postoji – figura, která nepůsobí okázale, ale jistě. Přesně tak, jak to staré náboženské a symbolické předměty uměly.
Našel jsem ho mezi drobnými věcmi z pozůstalosti, kde se míchaly osobní šperky s drobnými amulety. Není to lesklý kus do vitríny – je to předmět, který měl význam. Patina není vadou, ale stopou života. Jemná zeleň v kovu prozrazuje stáří i skutečné používání, ne umělé „zestárnutí“.
Takové věci se dnes už nevyrábějí. Ne proto, že by to nešlo technicky, ale protože už se nedělají s tím vnitřním důvodem. Tenhle medailon si ho pořád nese.
Stav věci (výřez z příběhu)
Původní stav, bez čištění. Kov s výraznou přirozenou patinou, místy zelenkavá oxidace. Reliéf čitelný, očko pevné. Stav odpovídá stáří a dlouhému nošení.