Na dvoře, mezi hřebíky a starým vercajkem, visel tenhle lehký plechový zvonek. Když jsem se s pánem dal do řeči, zjistil, že jsem vetešník, a s úsměvem mi ho podal: „To si vem, to máš přesně pro tvoje věci.“
Zvonek je ručně tvarovaný z tenkého plechu, s jednoduchým srdíčkem uvnitř a původním koženým řemenem se zrezlou přezkou. Lehký, tichý a přitom plný času. Mohl kdysi viset na krku ovce, nebo na hřebíku u chléva, kde zvuk značil příchod večera. Dnes už nezvoní, ale pořád drží v sobě tu vůni vesnice a ruce, které ho kdysi používaly.
Stav věci (výřez z příběhu):
Plech s výraznou rzí a patinou, původní řemen ztvrdlý a popraskaný, přezka funkční. Zvonek je kompletní, v původním nalezeném stavu.