Tenhle lis stával tiše u stolu, kde se rodily knihy pomalu a ručně. Ne jako dnes, kdy stránky chrlí stroje, ale v době, kdy každá kniha procházela lidskýma rukama. Po vytištění se archy skládaly, srovnávaly, šily nití a právě tady přišel ke slovu lis.
Do jeho čelistí se vkládaly celé svazky – ještě syrové, měkké, plné vzduchu mezi listy. Otáčením horní páky se tlak zvyšoval po milimetrech. Papír si sedal, lepidlo chytalo, hřbety se rovnal. Lis držel knihu pohromadě, aby z ní vznikl pevný celek, který vydrží desítky let čtení.
Každý šrám na železe je stopa práce. Každé ohlazení je důkaz, že tu neležel pro parádu. Tohle je kus řemesla z doby, kdy kniha nebyla spotřební věc, ale předmět s váhou – fyzickou i významovou.
Když si ho vezmete do ruky, cítíte ten proud času.
Tlak, trpělivost, klid. Přesně to, z čeho knihy vznikaly.