Na trhu v severní Francii stála mezi konvemi a starými hrnci, trochu nakřivo, s měkkou patinou, která chytá světlo jako starý med. Těžká měděná mísa, jaké se používaly v kuchyních, kde se těsto hnětlo rukama a marmeláda voněla po ovoci a kouři. Poctivý kus mědi, který zažil desítky let práce i klidu, když čekal na polici, až znovu přijde jeho čas. Na boku nese dvě oka pro zavěšení – drobný detail, který kdysi býval samozřejmostí.
Stav věci (výřez z příběhu):
Ručně tepaná měď s krásnou přirozenou patinou, místy nazelenalé stopy měděnky, drobné stopy používání, žádné praskliny. Oka pevně drží, povrch nelakovaný, původní.