Tenhle kladívkový tvar se dnes už skoro nevidí. Úzká ocelová hlava, rozklepaná po hranách, a dlouhá dřevěná násada, která si pamatuje stovky úderů. Není to věc z regálu – je to nástroj, co žil. Našel jsem ho mezi starým nářadím při probírání zapomenutého kouta dílny, kde se nic nevyhazovalo, dokud to sloužilo.
Podle provedení jde o starší řemeslné kladivo, používané na jemnější práci – tam, kde bylo potřeba cit, ne síla. Dřevo je hladké od ruky, ne od brusky. Ocel nese stopy práce, ne koroze. Přesně ten typ věci, který když vezmete do ruky, cítíte ten proud času.
Dnes může dál sloužit – nebo jen ležet na ponku, viset na zdi a připomínat dobu, kdy nářadí nebylo spotřební zboží, ale společník na celý život.
Stav věci (výřez z příběhu)
Plně funkční kus. Ocelová hlava pevně drží, bez prasklin. Dřevěná násada původní, s patinou a drobnými stopami používání, bez zásadního poškození. Stav odpovídá stáří a poctivé práci.