Tyhle váhy stály roky na pultu a dělaly přesně to, co měly. Mouka, cukr, brambory, ovoce – všechno prošlo jejich miskami, všechno se muselo srovnat, vyvážit a zkontrolovat očima. Obchodník jim věřil, zákazník taky. Čísla byla poctivá a mechanická, žádné displeje, žádné pípání.
Pak se to zlomilo. Přišly digitální váhy, rychlejší, lesklejší, bez duše. Tyhle zůstaly stát v koutě, nejdřív jako záloha, pak už jen jako kus železa, který nikdo nepotřeboval. Prach si sedal do misek, barva pomalu praskala a ticho nahradilo každodenní ruch obchodu. Ne proto, že by přestaly fungovat, ale proto, že doba šla jinam.
Dnes už znovu neváží zboží, ale čas. Když si je vezmete do ruky, cítíte ten proud času. Připomínají dobu, kdy se věci neměnily proto, že byly špatné, ale proto, že svět chtěl jít rychleji.
Stav věci (výřez z příběhu)
Váhy jsou v původním stavu s výraznou patinou. Litinové tělo je pevné, misky dochované, povrch nese stopy dlouhého používání i následného odstavení. Nejde o kalibrovaný nástroj pro běžné vážení, ale o autentický industriální kus.