Tahle sekera nepatřila k těm, co se lesknou a sekají rovně. Byla dělaná na práci kolem chalupy, na štípání kratších kusů, na osekávání, tvarování, někdy i na kořeny a tvrdé suky. Půlkulaté ostří dovolovalo vést úder kontrolovaně, spíš vést nástroj než do něj mlátit silou.
Dlouhá dřevěná násada držela ruce dál od rány a dávala práci klidný rytmus. Nebyla to sekera na jeden velký strom, ale na každodenní věci, které se musely udělat pořád dokola. Dřevo na topení, oprava plotu, kus práce kolem hospodářství.
Železo si pamatuje stovky úderů. Dřevo v rukojeti je hladké od rukou, které ji braly znovu a znovu, bez přemýšlení. Když si ji vezmete do ruky, cítíte ten proud času – a obyčejnou práci, na které stál celý den.
Stav věci (výřez z příběhu)
Sekera je kompletní a pevná. Železná hlava má přirozenou patinu a povrchovou korozi z používání, bez prasklin a bez zásadního poškození. Ostří je rovné, nevyštípané. Dřevěná násada je původní, bez zlomení, s běžnými stopami používání. Bez renovace, bez čištění do lesku – zachováno v autentickém pracovním stavu.