Našel jsem je na trhu v Belgii, pod stolem mezi starým železem a šuplíky bez úchytů. Čtyři kusy, každý jinak veliký, ale všechny z jednoho světa – svět obchodů, mlýnů a starých skladů, kde se sypalo zrní po litrech a mouka se nabírala rukou i duší. Zinkový povrch je krásně zašlý, posetý jemnou patinou, která se nedá napodobit. Tyhle lopatky neznají spěch, všechno dělaly po svém – tiše, poctivě, v rytmu práce. Dnes působí skoro jako sochy – čtyři stupně stejného tvaru, jak čtyři kapitoly jednoho příběhu.
Stav věci (výřez z příběhu):
Zinkové lopatky v původním, nelakovaném stavu. Každá má jinou velikost, všechny plně zachovalé, bez děr, s přirozenou šedou patinou. Pevné a čisté, vhodné do sbírky, kuchyně nebo jako dekorace s duší staré dílny.