Tohle rypadlo patřilo k práci, kterou nikdo nedělal rád, ale musela se udělat. Pole po zimě vydala kameny a bylo potřeba je dostat ven, aby pluh nelámal železo a půda se dala obdělávat. Dlouhá dřevěná násada dovolila pracovat v předklonu, bez klečení v hlíně, a železné vidlice se zakously pod kámen, který pak šel páčkou zvednout a odhodit stranou.
Nebyla to práce na hodinu. Byly to celé dny chození po poli, krok za krokem, kámen za kamenem. Tenhle nástroj nebyl jemný ani elegantní. Byl udělaný tak, aby vydržel rány, páčení a váhu balvanů. Dřevo hladké od rukou, železo ztmavlé od hlíny, vlhka a potu.
Když si ho vezmete do ruky, cítíte ten proud času. A taky práci, která nebyla vidět, ale bez ní by žádné pole neplodilo.
Stav věci (výřez z příběhu)
Dřevěná násada je původní, pevná, bez prasklin, místy hladká od dlouhého používání. Spoj dřevo–železo drží pevně, bez viklání. Kovová část má přirozenou patinu, povrchovou korozi z práce v půdě, hroty jsou rovné a neulomené. Bez renovace, bez lakování, zachováno v autentickém pracovním stavu.