Našel jsem ji mezi starým nářadím, kde už dávno nebylo slyšet hlasy řemeslníků, jen klid a prach času. Tahle ruční pila vznikla pro svět, kde se střechy stavěly ze slámy, z pole a z trpělivosti. Sloužila k rovnání a krácení slaměných došků – žádná rychlost, žádná elektřina, jen rytmus rukou a cit pro materiál.
Vlnité ostří má svůj smysl. Neřeže agresivně, ale vede slámu tak, aby zůstala pevná a čistá. Dvě dřevěné rukojeti ukazují, že šlo o práci ve dvou směrech – tlak, tah, kontrola. Kov nese poctivou patinu, dřevo je hladké tam, kde ho roky držely ruce. Nic nebylo obnovováno, nic maskováno.
Když si ten nástroj vezmete do ruky, cítíte ten proud času. Čas, kdy každá střecha byla originál a každé gesto mělo význam.
Dnes už neslouží k práci, ale k připomenutí. Jako autentický kus do interiéru, stodoly, chalupy nebo sbírky. Jako tichý svědek řemesla, které téměř zmizelo.
Rozměry jsou viditelné na fotografii s metrem.
Balím pečlivě, do použitých kartonů a výplní – tak, aby věc dorazila v pořádku a bez zbytečné zátěže.