Tohle není sekera z regálu. Tohle je kus železa, který vznikl v kovárně, kde se pracovalo podle oka, ne podle tabulek. Hlava je ručně kovaná, s typickým nepravidelným přechodem hran a stopami po kladivu. Žádné značky výrobce – jen tvar, váha a funkce.
Dřevěné topůrko je původní, dlouhé, už hladké od rukou, které ho držely znovu a znovu. Není rovné jako z fabriky, ale přirozeně tvarované používáním. Železo má rovnoměrnou starou patinu, bez prasklin, bez zásahů. Přesně tak, jak se nářadí mělo dožít stáří.
Sekera pochází z venkovského prostředí, kde sloužila ke dřevu, ne jako dekorace. Dnes má klid – může zůstat ve stavu, v jakém je, nebo pokračovat dál. Poctivě. Bez řečí.