Na stole starého trhovce v belgickém městečku ležely vedle sebe, skoro stejné, ale každý trochu jinak prohnutý v uchu. Dva mosazné svícny, které kdysi osvětlovaly noční pokoj, možná kuchyň po večeři. Tichá světla, co neblikají, jen tiše dýchají voskem. Každý z nich má malý posuvník – ten drobný knoflík, kterým se svíčka zvedala, když zhasla moc brzy. Ručně točená mosaz, pevná, s jemnou patinou let, žádná dekorace z výroby, ale kus, který byl denně v ruce.
Stav věci (výřez z příběhu):
Mosaz v původní patině, bez děr, bez oprav, funkční posuvník. Lehké stopy používání, přirozený povrch bez leštění.