Na tržišti v Amsterdamu ležel nenápadně mezi nářadím a zbytky starých petrolejek. Těžký, chladný na dotek, s očkem ve tvaru srdce — jako by měl pořád čekat na chvíli, kdy se z něj znovu rozlije víno. Starý mosazný kohout, jaký se používal v pivovarech a vinařských sklepech devatenáctého století. Ručně litý, poctivý kus řemesla, který vydržel víc než jedno naplnění sudu.
Když se na něj podíváte, pořád z něj dýchá ticho sklepa, dřevo, vlhko a klid lidí, kteří věděli, co dělají.
Stav věci (výřez z příběhu):
Mosaz s krásnou, přirozenou patinou. Stopy používání, drobné otlaky, ale všechno pevné a v původním tvaru. Kohout bez oprav, původní odlitek.