Tenhle svícen byl součástí svátečních večerů, kdy se svět zpomalil a světlo mělo význam. Stával na stole nebo v okně a postupně se zapalovala ramena – den po dni, klidně, bez spěchu. Mosaz zmatněla dotykem rukou, časem a opakovaným používáním, ale tvar zůstal pevný a důstojný.
Nejde o lesklou dekoraci z obchodu, ale o poctivý kus, který má za sebou skutečné chvíle. Dnes už může stát jako tichý symbol tradice, světla a paměti – ať už v interiéru, sbírce nebo jako solitér, který má váhu.
Stav věci (výřez z příběhu)
Mosazný svícen s přirozenou patinou, místy zelené stopy oxidace. Konstrukce pevná, všechny držáky svící zachované. Bez zásahů, bez leštění – původní stav.