Našla si mě na malém trhu u Lille, mezi rezavými plechovkami a kousky porcelánu. Kobaltově modrá, s víčkem, které drží už jen silou vůle. V téhle konvičce kdysi možná voněla ranní káva, možná se v ní ohřívala voda pro dělníky na stavbě. Smalt má drobné ranky, rez se prokousává podél okrajů, ale barva pořád svítí jako tehdy — hluboká, živá, pravdivá.
Je to malá připomínka doby, kdy i obyčejná konvička měla duši a každé ráno mělo svou váhu.
Stav věci (výřez z příběhu)
Použitá, původní stav, smalt místy opadaný, drobná koroze po obvodu, víčko drží na původním pantu. Na dekoraci ideální, autentická patina severofrancouzských kuchyní.