Našel jsem je zapadlé mezi plechovkami, sklem a kusem rezavého drátu – dvě měděné nádoby, ručně tepané, s mosaznými úchyty na koncích. Dřív možná sloužily v kuchyni, k ohřívání vody nebo uchování pokrmů, ale dnes už z nich zbyla jen krása materiálu. Každá nese stopy času, drobné prohnutí, tmavou patinu po letech používání.
Když do nich zasvítí světlo, měď se rozsvítí zvláštním teplým tónem – jako by se v ní na chvíli zrcadlil oheň, který kdysi měla pod sebou. Teď čekají, až jim někdo dá nový smysl – třeba jako květináče nebo tichou dekoraci, která nic nepředstírá.
Stav věci (výřez z příběhu):
Dvě měděné nádoby s mosaznými úchyty, pevné, bez prasklin, s přirozenou patinou a drobnými stopami používání. Původní nýtování, žádné repliky. Ideální pro rustikální interiér, kuchyň nebo zahradu s duší.