Tahle žehlička není z časů, kdy se věci zapínaly do zásuvky. Je z doby, kdy se žehlilo silou ruky, vahou materiálu a trpělivostí. Litina je těžká, chladná a poctivá. Rukojeť nese stopy tisíců uchopení a spodní plocha pamatuje látky, které dnes už skoro neexistují.
Tmavě zelený nátěr je místy odřený, místy odhalený až na kov – přesně tam, kde se pracovalo nejvíc. Žádná dekorace, žádná póza. Jen nástroj, který měl jasný úkol a plnil ho den za dnem.
Dnes už nebude žehlit košile. Ale jako industriální objekt má sílu. Na polici, v ateliéru, ve výloze nebo jako solitér v interiéru. Když si ji vezmete do ruky, cítíte ten proud času – a váhu práce, která byla skutečná.
Stav věci (výřez z příběhu)
Masivní litina, stabilní celek. Povrch s výraznou patinou, místy otěr původní barvy a drobné stopy koroze odpovídající stáří. Bez prasklin, bez zásahů, bez renovace.