Dostal jsem ji od pána, kterému bylo přes osmdesát. Vyprávěl mi, že ji měla jeho babička — a že to byla jedna z prvních kulem, které se už nahřívaly elektřinou. Žádný oheň, žádná plotna, jen tichý proud, co přinesl do světa nový způsob krásy.
Tělo z obyčejného kovu má v sobě tu jednoduchost starých časů. Trochu ošlehané, ale pevné, jako by si pořád pamatovalo teplo, které jím kdysi procházelo. Když ji držíš v ruce, cítíš ten proud času — jemný, ale opravdový. A v něm kus odvahy žen, které se poprvé nechaly dotknout elektřinou.