Našel jsem je na trhu, hned vedle starého náklaďáku s cedulí
travaux publics.
Ležela tam, otlučená, ale pořád držela tvar.
Když jsem zvedl první, pod prsty zaskřípal plast, takový ten tvrdý, poctivý materiál z doby, kdy se všechno dělalo na dlouho.
Dvě výstražná světla –
žlutý plast, ocelové madlo, oranžový kryt.
Původní povrch, šrámy z cesty, patina práce.
Je v nich kus tehdejších francouzských silnic, křiku bagrů, večerního deště a světel od kamionů.
Když se rozsvítí, vrátí se čas, kdy se na silnici ještě makalo ručně.
A když si je vezmete do ruky,
cítíte ten proud času.
Stav věci (výřez z příběhu)
Obě světla nesou patinu let, poškrábaný plast, drobné šrámy a stopy po používání.
Ocelová madla mají lehkou korozi, ale drží pevně, tak jak byla kdysi zvyklá.
Nejsou leštěná ani opravovaná – zůstala přesně tak, jak jsem je našel na francouzském trhu, vedle starého náklaďáku s nápisem travaux publics.