Zavadil jsem o ni úplnou náhodou, když jsem se vracel z trhu.
V jedné postranní ulici měla paní vytažené věci mezi vraty — pár starých hrnců, kousky porcelánu, a mezi nimi tahle forma.
Měď, na dotek chladná a těžká, s krásným reliéfem muže nesoucího amforu.
Není to obyčejná bábovka na pečení, spíš ozdobná forma, která kdysi visela na zdi venkovské kuchyně a chytala světlo ze starého okna.
Čas jí přidal patinu, zelené žilky a ten klidný tón, který už nikdo neumí vyrobit.
Když si to vezmete do ruky, cítíte ten proud času.
Stav věci (výřez z příběhu):
Měď s přirozenou patinou, pevná, bez prasklin. reliéf výrazný a sytý.