Stařena s jedním přimhouřeným okem, rozcuchanými vlasy a svazkem dřívek v ruce, jako by právě chystala něco, co se nemá vyslovovat nahlas.
Čarodějnice, ne pohádková, ale ta stará, lidová. Taková, o které se vyprávělo šeptem. Žádná elegance, žádná krása – jen zkušenost, tvrdost a čas.
Postava působí dojmem, že se právě zastavila uprostřed rituálu. Oblečení má oprýskané, barvy ztlumené, obličej poznamenaný. Vlasy jsou skutečné, neučesané, tak jak by měly být. Celek nepůsobí jako dekorace, ale jako předmět s rolí – někde mezi figurou, talismanem a starým divadelním kusem.
Takové věci se nevyrábějí pro masy. Spíš pro výlohy, sběratele zvláštností, nebo pro někoho, kdo má doma kout, kde se snáší stíny večer o něco dřív.
Když si ji vezmete do ruky, cítíte ten proud času.
Stav věci (výřez z příběhu)
Postava je z resinu, ručně malovaná, s přirozenou patinou a drobnými stopami stáří, které k tématu patří. Vlasy jsou místy lehce rozcuchané, barva má jemné otěry, vše odpovídá charakteru a stáří figurální dekorace. Bez prasklin, stabilní, zachovalá jako celek.