Je zvláštní, jak dokáže jeden malý betlém připomenout příběh, který se vypráví už dvě tisíciletí. Skromná stáj, jen dřevo, mech a kůra, a uprostřed ní chvíle, která se měla ztratit v prachu světa, ale nakonec změnila dějiny. Když se člověk zastaví před těmi resinovými postavami, vidí víc než jen figury – vidí jednoduchost, do které přišlo světlo. Josef stojí tiše, Marie má v rukou ticho, které umí jen matka, a dítě leží mezi nimi, obyčejné a přitom nesené nadějí. Pastýři přicházejí s bosýma nohama, králové s dary, každý jiný, ale všichni vedení jedním světlem. A ten anděl vedle nich jako by pořád připomínal, že nad tou chvílí bděl někdo větší než lidé. Když si to vezmete do ruky, cítíte ten proud času, který se vlekl přes rodiny, vánoce, generace, a pořád se vrací do té stejné stáje – do okamžiku, kde se pokora setkala s nadějí a lidskostí.
Stav věci (výřez z příběhu)
Dřevo stáje má jemné stopy let, mech drží pevně a kůra neztrácí barvu. Resinové figurky jsou celé, s lehkou patinou času, která jim dává klid a charakter. Nic není nové, nic není přemalované – jen poctivě uchovaný křesťanský příběh v malém.